Certifikace TÜV: co znamená na nabíječce a jak ji ověřit

Na krabici nabíječky bývá víc log než textu: CE, přeškrtnutá popelnice, dvojitý čtvereček a občas i TÜV. Všechna vypadají jako záruka, ale každé znamená něco jiného. Jedno si výrobce dává sám, jiné uděluje nezávislá zkušebna a u dalšího se vyplatí ověřit, jestli za ním nějaká zkouška vůbec je.

Projdeme, co certifikace TÜV u nabíječky a powerbanky skutečně znamená, co přesně zkušebna testuje, čím se liší od povinné značky CE a jak si certifikát za pár minut ověříte sami.

Přeskočte rovnou na to, co vás zajímá:

• TÜV: kdo za značkou stojí a proč nestačí logo na krabici?
• Značka CE: proč to není certifikát, i když je povinná?
• Zkoušky: co zkušebna u nabíječky a powerbanky opravdu testuje?
• Ověření: jak poznat, že certifikát existuje a patří k vašemu výrobku?
• ISO 9001: proč certifikát firmy neříká nic o konkrétní nabíječce?

Co je TÜV a proč jich je víc

TÜV je zkratka německého Technischer Überwachungsverein, volně přeloženo spolek pro technický dozor. První takové spolky vznikaly v Německu v 60. letech 19. století kvůli výbuchům parních kotlů: majitelé provozů se dohodli, že jim kotle bude pravidelně kontrolovat nezávislý inspektor. Z dozoru nad kotli časem vyrostly zkušebny pro auta, výtahy, zdravotnické prostředky i spotřební elektroniku.

Dnes TÜV není jedna instituce, ale několik samostatných společností: TÜV Rheinland, TÜV SÜD, TÜV NORD, TÜV AUSTRIA a další. Každá vydává vlastní certifikáty, má vlastní zkušební značky a vede vlastní databázi. Samotné slovo TÜV na krabici proto nic neříká. Rozhoduje, která společnost výrobek zkoušela, podle jaké normy a jaký konkrétní model.

Zkoušku si objednává a platí výrobce a u nabíječek ani powerbanek ji zákon nevyžaduje. Je to dobrovolné ověření navíc: nezávislá laboratoř změří, jestli výrobek opravdu splňuje normy, na které se výrobce odvolává.

Značka CE: povinná, ale dává si ji výrobce sám

Značku CE musí mít každá nabíječka a powerbanka prodávaná v EU. Neznamená ale, že výrobek někdo nezávislý zkoušel. Výrobce jí na vlastní odpovědnost prohlašuje, že výrobek splňuje všechny evropské předpisy, které se na něj vztahují, a že to umí doložit technickou dokumentací. U síťové nabíječky jde hlavně o elektrickou bezpečnost, elektromagnetickou kompatibilitu a omezení nebezpečných látek podle směrnice RoHS.

Zkušebnu ani úřad přitom předpisy u běžných nabíječek nevyžadují. Výrobce si zkoušky udělá sám, nebo si je objedná, a výsledek shrne v dokumentu, kterému se říká EU prohlášení o shodě. Dodržování pravidel na trhu kontrolují úřady, v Česku hlavně Česká obchodní inspekce.

CE tedy není známka kvality ani certifikát. Je to podpis výrobce pod tvrzením, že jeho výrobek pravidla splňuje. Certifikát nezávislé zkušebny, třeba TÜV, jde o krok dál: totéž tvrzení ověří někdo, kdo výrobek neprodává.

Co zkušebna u nabíječky a powerbanky zkouší

Síťová nabíječka je malý měnič, který ze zásuvky s napětím 230 V udělá nízké stejnosměrné napětí pro telefon nebo notebook. Hlavní otázka bezpečnostních zkoušek proto zní: zůstane síťové napětí uvnitř, i když se něco pokazí?

Elektrická bezpečnost

Bezpečnost nabíječek posuzuje evropská norma EN 62368-1. Nehodnotí jen výrobek, který funguje, ale hlavně to, co se stane při poruše. Zkušebna ověřuje izolaci mezi síťovou částí a výstupem USB, vzdálenosti mezi vodivými částmi, oteplení součástek i krytu při plném zatížení a chování při zkratu výstupu nebo selhání jednotlivé součástky. Nabíječka v takové situaci smí přestat fungovat, ale nesmí způsobit požár ani pustit síťové napětí do kabelu a telefonu.

Patří sem i mechanické zkoušky, třeba pád na tvrdou podložku nebo tlak na kryt. Po nich se nabíječka nesmí rozlomit tak, aby šlo sáhnout na části pod napětím.

Elektromagnetická kompatibilita

Druhá skupina zkoušek se týká elektromagnetické kompatibility, zkráceně EMC. Spínaný zdroj v nabíječce pracuje na vysokých frekvencích a mohl by rušit rádio, Wi-Fi nebo jiné přístroje v elektrické síti. Měří se proto, kolik rušení nabíječka vysílá do okolí i do sítě, a naopak jestli sama snese běžné rušení: výboj statické elektřiny, napěťové špičky v síti nebo blízký mobilní telefon.

Powerbanky a baterie

U powerbanky přibývá lithiový článek. Samotné články se zkoušejí podle normy IEC 62133-2, která sleduje, jak snesou přebíjení, zkrat, náraz nebo vysokou teplotu. Aby se lithiová baterie vůbec směla přepravovat, musí její typ projít i sadou zkoušek UN 38.3: simulací nízkého tlaku ve výšce, teplotními cykly, vibracemi, otřesy, vnějším zkratem, nárazem, přebíjením a vynuceným vybitím.

Certifikát, zkušební protokol a značka: tři různé věci

Když výrobce napíše „certifikováno TÜV“, může tím myslet tři různé dokumenty. Liší se tím, kolik toho dokazují.

Rozdíl je podstatný. Certifikát obvykle vzniká typovou zkouškou: laboratoř zkouší vzorek, který zastupuje celý model. Potvrzuje tedy, že model normu splnil v době zkoušky, o každém vyrobeném kusu nic neříká. Některé certifikáty to píšou výslovně: hodnotí vzorek v určitém čase, výrobu neposuzují a logo zkušebny na výrobku nepovolují. Zkušební značka s identifikačním číslem jde dál, protože k ní patří kontrola v továrně a pravidelný dozor.

V Německu je navíc rozšířená značka GS, zkratka Geprüfte Sicherheit (prověřená bezpečnost). Je dobrovolná, ale na rozdíl od běžných značek zkušeben ji upravuje přímo německý zákon o bezpečnosti výrobků: uděluje ji zkušebna pověřená státním úřadem po typové zkoušce a prověrce výroby, a to nejvýš na pět let.

Jak certifikát ověřit

Pravý certifikát se dá dohledat. Zkušebny vedou veřejné databáze, a když výrobce číslo uvádí, ověření zabere pár minut.

• Najděte číslo. Hledejte ho na štítku, v manuálu, v prohlášení o shodě nebo přímo u zkušební značky, kde bývá identifikační číslo a QR kód. Logo bez jakéhokoli čísla ověřit nejde.
• Vyhledejte ho v databázi zkušebny. TÜV Rheinland má veřejnou databázi Certipedia, TÜV SÜD má na svém webu vlastní vyhledávání certifikátů. Hledá se podle čísla certifikátu nebo identifikačního čísla ze značky. Když databáze číslo nenajde, zkuste tovární model uvedený v prohlášení o shodě.
• Porovnejte model. Certifikát platí jen pro modely, které jsou v něm vyjmenované. Držitelem často bývá továrna, ne firma uvedená na krabici, a model v certifikátu nese tovární označení. Propojení obvykle najdete v prohlášení o shodě, kde výrobce uvádí název výrobku i tovární model.
• Zkontrolujte normu a datum. U síťové nabíječky hledejte EN 62368-1 pro bezpečnost a EN 55032 s EN 55035 pro EMC. Podívejte se i na datum vydání a stav certifikátu, ať nejde o zrušený nebo neplatný dokument.

Podezřelé je logo bez čísla, číslo, které databáze nezná, certifikát na jiný druh výrobku nebo logo systému kvality ISO 9001 vydávané za zkoušku výrobku. Zobrazit certifikační značku bez povolení je navíc podle zákona o ochraně spotřebitele vždy klamavá obchodní praktika.

ISO 9001: certifikát firmy, ne výrobku

ISO 9001 je norma pro systém řízení kvality. Certifikát podle ní dostává firma, ne výrobek: auditor prověřuje, jestli má výrobce popsané a dodržované postupy, jak řeší reklamace, jak vybírá dodavatele a jestli se soustavně zlepšuje. Jestli je konkrétní nabíječka bezpečná, z něj nevyčtete.

Samotná organizace ISO certifikáty nevydává, dělají to certifikační orgány a mezi nimi i společnosti TÜV. Proto se občas objeví logo, které spojuje název zkušebny s ISO 9001 a na první pohled vypadá jako zkouška výrobku. Pravidla certifikace přitom nedovolují používat takovou značku na výrobku nebo tak, aby působila jako certifikace výrobku.

Pro výrobu má ISO 9001 smysl: fungující systém kvality pomáhá zachytit vadné kusy dřív a dohledat příčinu reklamace. Je to ale informace o továrně, ne o nabíječce, kterou držíte v ruce.

Co najdete na štítku a v manuálu

Některé symboly na štítku a v manuálu jsou povinné, jiné dobrovolné nebo jen informativní. Tady jsou ty, které na nabíječkách a powerbankách potkáte nejčastěji.

Jak poznat bezdrátovou nabíječku s pravým Qi2, jsme rozebrali v článku o Qi2 nabíjení.

Certifikace u nabíječek Mobile Origin

Jak to vypadá v praxi, ukazuje síťová nabíječka GaN MO19 s výkonem 65 W. Továrna, která ji vyrábí, nechala tuto modelovou řadu vyzkoušet u TÜV Rheinland a v březnu 2024 na ni získala dva certifikáty: AN 50624242 pro elektrickou bezpečnost podle EN 62368-1 a AE 50624602 pro elektromagnetickou kompatibilitu.

Oba vznikly typovou zkouškou, laboratoř tedy zkoušela vzorek modelu, ne každý kus ze skladu. Pro vás to znamená, že konstrukce nabíječky obstála v nezávislých zkouškách bezpečnosti i rušení.

×

Prohlášení o shodě a manuál mají ke stažení téměř všechny nabíječky a všechny powerbanky z naší nabídky, najdete je na kartě produktu v záložce Ke stažení. Když si u některé z nich nebudete jistí, co znamená značka na štítku, napište nám.

Certifikaci TÜV mají kromě MO19 i tenké síťové nabíječky MO16, MO17 a MO18 a bezdrátový magnetický stojan PW9. Tenké nabíječky vyrábí stejná továrna jako MO19 a jejich modelovou řadu v červenci 2024 prověřil TÜV SÜD z hlediska elektrické bezpečnosti podle EN 62368-1 i elektromagnetické kompatibility. Všechny najdete v přehledu níže.

Nejčastější otázky

Znamená certifikát TÜV, že zkoušeli každý kus?

Ne. Certifikát potvrzuje, že normu splnil zkoušený vzorek modelu. Za každý vyrobený kus odpovídá výrobce a jeho výstupní kontrola, zkušebna do výroby nahlíží jen u značek s dozorem, jako je GS.

Je nabíječka bez TÜV nebezpečná?

Ne automaticky. Zkouška u TÜV je dobrovolná a i bez ní musí nabíječka splňovat stejné evropské požadavky na bezpečnost, za což ručí výrobce značkou CE. Nezávislý certifikát je pojistka navíc: totéž, co výrobce tvrdí, změřil někdo, kdo na prodeji nevydělává.

Proč je na certifikátu jiný název firmy než na krabici?

Firma uvedená na krabici a továrna, která nabíječku vyrábí, často nejsou totožné. Certifikát pak drží továrna a model v něm má tovární označení. Rozhoduje, jestli se model z certifikátu shoduje s tím, který výrobce uvádí v prohlášení o shodě k vaší nabíječce.

Platí certifikát navždy?

Ne. Váže se k normě v určitém znění a k výrobku v podobě, v jaké ho zkušebna zkoušela. Když se norma změní nebo výrobce vymění důležité součástky, má se výrobek posoudit znovu. Pro bezpečnost nabíječek dnes platí EN 62368-1, která v EU od konce roku 2020 nahradila dřívější normu EN 60950-1.

Musím mít u powerbanky v letadle doklad o zkouškách?

Ne. Cestující nic nedokládá. Zkouškami UN 38.3 musí projít i typ baterie, kterou vezete s sebou, to ale zajišťuje výrobce. Vás se týká kapacita ve watthodinách, počet powerbanek, to, kde je vezete, a jestli je smíte na palubě používat a nabíjet. Aktuální pravidla pro powerbanky v kabině jsme shrnuli v článku o technologii Semi-Solid State.

Co dělat, když nabíječce nevěřím?

Nabíječku, která se nadměrně hřeje, je cítit spáleninou nebo má poškozený kryt, přestaňte používat. Nebezpečné výrobky, které úřady v EU stáhly z trhu, se dají dohledat v evropském systému Safety Gate a podezřelý výrobek můžete nahlásit České obchodní inspekci.

Vysvětlivky pojmů

• TÜV (Technischer Überwachungsverein) – skupina nezávislých zkušebních a certifikačních společností s kořeny v Německu a Rakousku, například TÜV Rheinland, TÜV SÜD nebo TÜV NORD. Každá vydává vlastní certifikáty a vede vlastní databázi.
• Značka CE – povinné označení elektroniky a dalších výrobků, pro které ho předpisy EU vyžadují. Výrobce jím na vlastní odpovědnost prohlašuje, že výrobek splňuje všechny předpisy EU, které se na něj vztahují. Nejde o certifikát ani o známku kvality.
• EU prohlášení o shodě – dokument, ve kterém výrobce uvádí, kterým předpisům a normám výrobek odpovídá. Je podkladem pro značku CE.
• EN 62368-1 – evropská norma pro bezpečnost audiovizuální a IT techniky včetně nabíječek. Hodnotí riziko úrazu elektrickým proudem, požáru a popálení, a to i při poruše.
• EMC (elektromagnetická kompatibilita) – schopnost zařízení nerušit okolí víc, než dovolují normy, a zároveň snést běžné rušení ze sítě i z okolí.
• Typová zkouška – zkouška vzorku, který zastupuje celý model. Potvrzuje, že model normu splňuje, o jednotlivých vyrobených kusech nic neříká.
• Značka GS (Geprüfte Sicherheit) – německá dobrovolná zkušební značka s oporou v zákoně. Zkušebna ji uděluje po typové zkoušce a prověrce výroby, a to nejvýš na pět let.
• ISO 9001 – mezinárodní norma pro systém řízení kvality. Certifikát podle ní hodnotí procesy firmy, ne bezpečnost konkrétního výrobku.
• RoHS – evropská směrnice, která v elektronice omezuje nebezpečné látky, například olovo, rtuť nebo kadmium.
• UN 38.3 – sada zkoušek lithiových článků a baterií pro bezpečnou přepravu: nízký tlak, teplota, vibrace, otřesy, vnější zkrat, náraz, přebíjení a vynucené vybití.

Zdroje a reference

• Modrá příručka k provádění pravidel EU pro výrobky 2022 (Evropská komise)
• Směrnice 2014/35/EU o elektrických zařízeních určených pro používání v určitých mezích napětí
• Směrnice 2014/30/EU o elektromagnetické kompatibilitě
• Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
• Certipedia (databáze certifikátů TÜV Rheinland)
• ISO: Certification
• Safety Gate (evropský systém varování před nebezpečnými výrobky)